„Další!“

Zvedl jsem na něj obočí, ale držel jsem jazyk za zuby a zvedl paže od těla.

„To je ale ohoz, medvěde. Nevzpomínám si, že bys vlastnil něco tak hezkého,“ pronesl Xavier jízlivě a překřížil si paže na hrudi.

Jen mluv dál, vlku. Tvůj čas se blíží.

„Tvoje zamilovanost do mě je roztomilá,“ ušklíbl jsem se. Strážce, který mě prohmatával, mezi námi znechuceně střelil pohledem. Můžu si ho při