„Dobré ráno, Bianco,“ řekl Carmine, a já si vzpomněla na jeho přítomnost.

„Carmine, ani jsem tě tam neviděla,“ odpověděla matka.

„Už bych měl jít. Přeju vám oběma hezký den.“ Řekl to, když vstal a odešel. Svůj šálek nechal na stole a nepochybně očekával, že ho někdo uklidí.

„Chtěla jsi mluvit, zlato?“

Střelila jsem pohledem zpátky k matce.

„Mmm. Ano.“ No, tak kde mám začít.

„Takže, kdo