Sedím v limuzíně, dívám se z okna a sleduji lidi, jak vycházejí ze dveří a táhnou za sebou kufry a příruční zavazadla. Někteří z nich mají dokonce kolem krku zavěšené cestovní polštářky z letadla. Odolávám nutkání protočit nad nimi panenky. Valerio mě nenechal čekat venku před autem. Můj bratranec by se tu měl každou chvílí objevit… Znovu začínám odpočítávat. Pět, čtyři, tři, dva, jedna…

Jako