Vyjdu ven a na příjezdové cestě vidím stát krásné stříbrné sportovní auto. Vedle něj postává Marco, který má teď přes tričko přehozenou černou koženou bundu, na nose mu sedí sluneční brýle a právě se dívá na hodinky na zápěstí.

„Stihla jsi to o pět vteřin, docela jsem doufal, že mě tu zmeškáš,“ neskrývá ani v nejmenším své zklamání.

„Promiň,“ řekla jsem a usmívala se jako blázen.

„Kdo tě dneska