Než se vyškrábu z postele, děti už jsou vzhůru a Maria je krmí v kuchyni. „Proč jsi mě nevzbudila? Dobré ráno,“ zdravím ji.

Nechápu, jak jsem mohla tak zaspat, že jsou miminka na nohou dřív než já.

Zívnu a blížím se k nim. Maria nabere na lžičku rozmačkanou mrkev a krmí Caelu. „Enzo říkal, ať tě nechám spát, a já se o tyhle mrňousky starám moc ráda.“ Před dalším soustem jemně otře ubrouskem koutky