**

Přikývnu.

Měl pravdu, teď nebyl čas na nervové zhroucení ani na to, abych se nechala pohltit vlastními myšlenkami.

Jeho ruce opouštějí má ramena. "Když jsem šel sem, viděl jsem Marii dávat do trouby dort, už to bude asi hodina, podle mě ideální načasování," znovu se usmívá.

To, co jsem se dozvěděla, jsem zatlačila do pozadí mysli.

"Jasně," souhlasila jsem. Trocha dortu zněla dobře.

Dobrá