„Proboha! Ona žije!“ zaslechla jsem hlasy Genevieve a Victorie, než mě úplně vytrhly ze sladkého spánku.

V minutě, kdy jsem otevřela oči, mi v jednom ohni hořel každičký kousek těla.

„Spáči, jsou tři hodiny odpoledne. Už jsme si říkaly, jestli jsi neupadla do kómatu nebo tak něco,“ zachichotala se Genevieve a ztěžka si sedla na moji postel.

„Všechno mě bolí!“ zamumlala jsem zoufale nesrozumitelná