(Z pohledu Sebastiana)

Když jsem dorazil zpět do sídla smečky, cítil jsem se zvláštně nabitý energií. Silas se sice mračil někde v koutku mé mysli, ale jinak mě nechal na pokoji. Jeho nepřítomnost – nebo spíše to, že do mě neustále nerypál – mi poskytla dostatek času přemýšlet o tom, jak bych mohl využít pouto druhů k vykonání dokonalé pomsty na tom Malém spratkovi. Také mi to dalo příležitost od