(Pohled Sebastiana)

Vycházím ze dveří sídla smečky s kufrem v ruce, když mě zastaví matka. Protože jak jinak.

„Kam si myslíš, že jdeš?“ dožaduje se odpovědi.

„Potřebuji na pár dní vypadnout, abych si vyčistil hlavu,“ odseknu vyhýbavě.

„Takže kam to bude?“

„Záleží na tom?“

„Ano. Brzy se staneš alfou téhle smečky. Musíme vědět, kde jsi, a musíme vědět, že budeš v bezpečí.“

„Budu v pořádku,