„Záleží na dni, někdy na hodině. Jsem rád, že má kolem sebe někoho, s kým se cítí v bezpečí, ale zároveň bych mu nejradši vymlátil duši z těla už jen za to, že ho vůbec napadlo očichávat to, co je moje.“

Doktor Hyder se opřel na židli a usmál se.

„Překvapuješ mě, synku.“

„Jak to?“

„Ten vlk, kterého jsem znal před šesti měsíci, byl v p&&eli svých rodičů tak hluboko, že ani pořádně neviděl. Ten