[Pohled Genevieve]

„Cože?“ zeptal se nevěřícně.

Arthur na mě zíral se směsicí úžasu a nedůvěry. Koutky úst se mu začaly stáčet do chápavého úsměvu, což jeho rysy nesmírně zjemnilo.

Srdce mi vyskočilo až do krku a projela mnou vlna hněvu. Panebože. On se mi vážně směje?!

Tady se snažím být otevřená a upřímná ohledně svých obav a pocitů, a Arthur tam jen tak pobaveně stojí. Pod jeho pohledem mi zru