Vzduch mi zmizel z plic. Rychle vstanu a rázným krokem opustím zasedací místnost a zamířím k Sebastianově kanceláři. Dvakrát zaklepu na dveře, a díky jeho rychlé odpovědi je otevřu a vklouznu dovnitř.

Sebastian při pohledu na mě zvedne obočí, položí papíry na stůl a stále na mě upírá ty své krásné zelené oči.

„To nemůžu udělat,“ vyhrknu okamžitě. Vlastně ze mě ta slova vyletí jako kulky. A soudě