32 — Ahoj, tati.

„Ahoj, tati,“ říkám a vycházím z místnosti s telefonem přitisknutým k uchu. „Můžeš chvilku počkat, jsem v kuchyňce...“

„Stalo se něco?“ ptá se ustaraně. Je neuvěřitelné, jak zná zabarvení mého hlasu, jak dokáže rozpoznat mé emoce jen podle toho, jak vyslovuji slova. Hřeje mě u srdce vědomí, že jsem takhle milována.

„Chci si jen promluvit...“ odpovídám a míjím skupinku, která pravd