Od chvíle, kdy jsem uviděla tu zprávu, jako by všechno kolem mě ubíhalo zpomaleně. Sebastian vyšel ze sprchy, přinesl nám snídani… A my se vrátili do bytu. Každý po svém.

Neměla jsem odvahu na to něco říct a nezdálo se, že by zpráva na displeji Sebastiana nějak rozhodila… Působilo to tak přirozeně, tak bezvýznamně. A možná to tak je… Ale proč je mi z toho tak smutno? Jako by se mi svírala hruď.

Už