Věděla jsem, že odejít takovým způsobem od mě nebylo hezké. Tu scénu jsem si v hlavě přehrávala pořád dokola, dokud mi v krku nezhořklo. Pak jsem to vzdala.

Nejsem pyšný člověk, ale když zaklepu na Sebastianovy dveře a otevře mi je Daphne, cítím, jak se ve mně něco zlomí; možná to je ten zbytek hrdosti, co mi zbyl, nebo možná je to mé srdce… Na to je ještě brzy přijít.

„Ahoj… Seraphina, že?“ zept