Než se vrátím do restaurace, je téměř prázdná, ačkoliv pár stolů je obsazených lidmi, které nezajímá moje přítomnost, ani mé zaslzené a opuchlé oči. To je pro mě rozhodně úleva, protože přesně to chci — zmizet.

Moje smutná nálada ale neunikne Tylerově pozornosti, který se okamžitě vzdálí od pultu a rozejde se ke mně. Popotáhnu, rukama si osuším řasy a vcházím dovnitř krátkými, klopýtavými kroky. A