Zpátky v ložnici, pryč od pachu rozkoše a té páry, která mi zamlžovala mysl, se zhluboka nadechnu, naplním plíce na maximum, jen abych vzduch zas zprudka vydechla… A pohlédnu na svou postel, bolestně si vědoma toho, že opravdu toužím usnout v Sebastianových náručích, zvlášť když by byl první věcí, kterou bych po ránu viděla.

Ale to je jen pošetilý sen, ke kterému se příliš neupínám. Jen se strache