Ve chvíli, kdy Sebastian zavře dveře svého bytu, se zhluboka nadechnu a pomalu se k němu otočím, srdce mi rychle a zoufale buší v hrudi. Najednou jsem nervózní a v břiše se mi rojí motýlci.

Sebastian ke mně pomalu kráčí, jeho tělo je zahaleno do stínů, které jen zjemňují světla New Yorku pronikající oknem. Noci jsou tady vždycky dlouhé, ale z pohledu jeho tváře, když se konečně zastaví přede mnou,