Kapitola 107 — Už tě nikdy neopustím...

Po té katastrofě jsem neměla to srdce jít domů. Věděla jsem, že otec potřebuje nějaký čas, aby si srovnal myšlenky, protože to, jak se všechno semlelo, nebylo zrovna ideální. I já jsem potřebovala čas... Myslím, že my všichni.

Od chvíle, co jsem se probudila, ležím v Sebastianově posteli. Cítím se slabá, jako by mé tělo něco táhlo k zemi. Převaluji se ze str