Kapitola 117 — SEBASTIAN STERLING (Úhel pohledu)

Podívám se na hodinky na zápěstí, štíhlé ručičky odtikávají ubíhající vteřiny. Zakloním hlavu a zírám do stropu, kde se zářivé světlo mísí s měsíčním svitem pronikajícím oknem. Venku už padla noc a v budově nezbyl nikdo kromě členů ochranky a několika dalších zaměstnanců, kteří mají noční směnu.

Upřímně řečeno, mnohem raději bych teď byl doma v Sera