Kapitola 127 — Opravdu to stačí?

Sebastian se na mě upřeně dívá a já cítím, jak mi srdce buší až v krku. Jeho mlčení mě přivádí k zoufalství a můj hlas zní vysoko: „Vím, že jsem to měla říct dřív, ale... chci říct, nikdy jsem to nepotřebovala a prostě...“

„Sero.“ Přeruší mě a já polknu knedlík, který se mi tvoří v krku. „Vím, že nebereš antikoncepci; došlo mi to.“

Jeho slova, tak klidná a nenucená