141 — MICHAEL O’NEIL (POV)

Vždycky jsem přemýšlel, jestli toho budu schopen... být otcem, napravit věci, vynahradit Seraphině celou tu moji nepřítomnost. Všechny ty roky jsem dělal to nejlepší, co jsem mohl; plakal jsem, když jsem ji viděl plakat, a usmíval se jejímu štěstí. Cítil jsem její bolest, jako by mi projížděla hrudí, a přísahám Bohu, kdyby to bylo možné, cítil bych každou tu bolest místo