148 — Neodpustím ti.

Lži tančí s mou bolestí, spolu se střepy věcí, které se ve mně rozbily.

Jsem roztříštěná...

Ale tentokrát chci pořezat ty, kteří mě v takovém stavu zanechali.

Když se zastavím vedle paní Vanceové, zakašle — ne, předstírá, že kašle. Pevně stisknu ucho kabelky a pohlédnu do jejích očí, které se zmateně upnou na můj výraz, jenž, tím jsem si jistá, není zrovna ten nejpříjemnější.