150 — Zcela, opravdově, navždy.

"Myslíš, že se necháš přesvědčit?" zeptá se Sebastian uličnicky a dotkne se lemu mých kalhotek. "Víš, že v tom jsem dobrý."

Kousnu se do rtu, mé tělo intenzivně hoří touhou, která vysušila všechny stopy slz v mých očích.

Teď mi mezi nohama tepe jen chtíč a očekávání.

Pravdou je, že žádné přesvědčování není potřeba — samozřejmě, že si chci Sebastiana vzít. Být s ním