160 — Velký den.

Když jsem konečně dokázala usnout, slunce už vyšlo. Pro Sebastiana to ale nebyl žádný problém... jakmile vypustil z úst tahle bombastická slova, upadl do hlubokého spánku. Jeho silná paže mi zůstala ležet na těle, držel mě obtočenou v poloze lžiček, zatímco mě jeho těžký dech lechtal na zátylku a možná i na hrudi.

Byla jsem nervózní... srdce se mi chvělo a cítila jsem nejistotu. M