169 — Nemáme život pod kontrolou.

Při Sebastianových slovech mi srdce vynechá úder. Ale i tváří v tvář mému překvapení se na mě dál dívá bez sebemenší známky lítosti, bez smíchu, bez zaváhání... Myslí to naprosto vážně.

Přesto se nedokážu usmát.

V mém mlčení ubíhají dlouhé vteřiny a jeho výraz je postupně čím dál ustaranější. Napjatě sleduje mou tvář a zvláštní pozornost věnuje mým hnědým očím, kt