Na hrudi cítím chlad. Otevřu rty, abych Sebastianově matce odpověděla, ale neunikne z nich ani hlásek.

Když si Sebastian všimne mé náhlé úzkosti, nenápadně se postaví mezi nás a chrání mě svým tělem.

Paní Sterlingová se zamračí a dá si ruce v bok. „Nestav se takhle přede ni; vypadá to, že jsem na tu dívku zlá.“

„Matko–“

„Proč nejdeš za svými bratry? Jsou to už roky, co jste se takhle sešli. Určitě