184 — Konec.

Chvíli trvá, než si mé oči zvyknou na ten jas, ale rozmazané vidění pomalu mizí. Pohnu rukama a na jedné z nich ucítím tíhu.

Těžce několikrát mrknu, opatrně pohlédnu dolů, protože se mi stále trochu točí hlava, a vidím, že Sebastian sedí v křesle vedle postele a drží mě za ruku.

Vycítí mé pohyby, pomalu otevře oči a podívá se přímo na mě; trvá mu několik vteřin, než si uvědomí, že jse