„Ona jde domů,“ řekl Vidar Burtovi. Vicky cítila, jak jí dochází trpělivost.

„Vážně?“ zeptala se, když se na stoličce otočila dokola.

„Ano, jdeš,“ potvrdil. Vidar se nedíval na ni, díval se na Burta. Vicky měla v úmyslu jít domů, ale to, že jí to takhle nařídil, ji přimělo udělat pravý opak. Ten malý kousek jejího mozku, který nebyl opilý, jí říkal, že se chová jako dítě. Bylo jí to jedno.

„A co k