Když se Vicky probudila, byla stále schoulená ve Vidarově náručí. Nemusela k němu ani vzhlížet, aby věděla, že je vzhůru.

"Dobré ráno," řekla. Políbil ji do vlasů.

"Dobré ráno, Vicky. Jak se cítíš?" zeptal se.

"Jsem v pořádku. Popravdě se cítím úžasně."

"Žádná bolest nebo závratě nebo něco podobného?" zeptal se.

"Ne, naprosto v pořádku," řekla a zamračila se.

"Tak proč se mračíš?"

"Nemračím,"