Julianův výraz pohasl, když náš zdlouhavý dotek nepřinesl žádný výsledek.

Nebyla jsem si úplně jistá, jak poznat, jestli je někdo můj druh. Máma to vždycky popisovala jako nával emocí. Vždycky říkala, že se to pouto s druhem pod tím dotekem dá prakticky cítit ožít.

Při Julianově doteku jsem necítila nic než známost. Nic než přátelskou připomínku toho, co mohlo být.

"Vždycky jsem si myslel..." Juli