-Sera-

Je velmi brzké ráno dalšího dne, jsem vzhůru ještě předtím, než vyjde slunce. Ležím zabalená v náručí Alarica, který za mnou stále tvrdě spí a pravidelně oddechuje. Jeho obrovská paže mě obepíná a tiskne k sobě. Od chvíle, co jsme opustili Sídlo smečky, se z toho stala naše obvyklá poloha na spaní; ne že bych si stěžovala.

Včera večer jsem měla příležitost popovídat si se všemi Alaricovými