-Sera-

„Aaaargh,“ zaječím znovu bolestí, když se mi nůž Matky čarodějnic otočí v noze.

Ztěžka oddechuji a bezvládně visím v poutech, která mě drží připoutanou ke stropu.

Takhle už to trvá hodiny; s každým dalším dnem zacházejí dál a dál.

Matka čarodějnic si proti ohni prohlíží svůj nůž, nebo spíše mou krev na něm.

„Hmmm…“ pronese. „Prozatím ji necháme být, budeme pokračovat zítra.“

Jsem zpocená a