Victoria se zastaví, zamyslí se, a pak zavrtí hlavou. „Jako co? Nemám ti co dát, Sebastiane,“ řekne mi. „Přivedu je, abys je viděl, slibuju. Prosím, jen mě nech jet k nim domů.“

Ze zoufalství v jejím hlase se mi sevře žaludek.

„Řekni mi, kde jsou.“ Ukážu na její jídlo položené na konferenčním stolku. Povzdychne si, přejde ke mně a posadí se do křesla naproti mně.

„Alespoň tam nech jet mou matku. O