Můj otec zavrčí a rožene se po něm. Sebastian je ovšem rychlejší, předvídá ránu, vykryje ji a zasáhne ho znovu. Jeho ruce popadnou mého otce za košili, prudce ho strhnou k sobě a dá mu hlavičku. Zvukná rána, s jakou do sebe jejich hlavy narazí, mi až rezonuje v zubech, zatímco otec se sesouvá k zemi jako pytel brambor. Cane vybuchne smíchy, což mě donutí k němu vzhlédnout. Pozvedne sklenici a kývn