„Uvidíme se v pondělí,“ oznámí mi matka.

„Nebudu zůstávat ve městě,“ připomínám jí.

„Ale budeš, zlatíčko. Jen si to odmítáš přiznat,“ řekne a odejde dřív, než stihnu odpovědět. Zamračím se na její vzdalující se záda a nastartuju auto.

Cesta do města mi trvá dvakrát déle, protože se snažím oddálit nevyhnutelné. Když dorazím k Sebastianovu domu smečky, už stojí venku s rukama zkříženýma na holé hrud