„Říkal jsem, abys počkala v autě!“ zavrčí, popadne mě a otočí mě k sobě. Zavrčím a chci se otočit zpátky, ale on mě chytí za zátylek, přitiskne si mě k sobě a zablokuje mi výhled.

„Prosím, běž počkat do auta,“ zašeptá Sebastian a já pod rukama cítím, jak mu buší srdce. Z pórů mu sálá strach z toho, co se tu děje. Prsty se mu zapletou do mých vlasů.

„Co se děje, Sebastiane? Je Tieriny v pořádku?“