Sebastian

Srdce mi nepravidelně buší, když pokládám telefon, pouto na mě křičí, abych se dostal k ní a našim synům. Panika v jejím hlase mi vhání do žil strach, ze kterého tuhne krev. Projede mnou tak silný strach, jaký jsem nikdy nepoznal, a já běžím ke dveřím své ložnice. Můj strach o ně způsobuje, že mnou střílí adrenalin, a ani se nenamáhám obléknout; soustředím se výhradně na to, jak se k nim