Cítila jsem, jak mi zrudly tváře. Sakra. Okamžitě jsem se otočila, abych zamířila zpátky do odpočinkové místnosti. Neexistovalo, že bych ho nechala, aby mě viděl takhle vypadat. A už vůbec jsem nesnesla pohled na polonahého Cartera.

Jakmile jsem se ale otočila, uslyšela jsem své jméno.

„Harper?“

Otočila jsem se zpět a zadívala se do země. „Ano?“

„Mohla byste... ehm. Hodila by se mi nějaká pomoc, j