Carterův obličej zalila sytě rudá barva. Zíral na telefon a vypadal na něj dost netypicky otřeseně.

„Jestli potřebujete jít, chápu to,“ řekla jsem mírně. „S výzdobou si už poradím sama.“

Podíval se na mě a pak zpět na telefon. „Jak se dostanete zpátky do kanceláře?“

„Nějak to zvládnu,“ myslí mi krátce bleskla vzpomínka na dobu, kdy mě Carter nechal na holičkách po nákupu pro svou ženu. Teď působil