Konečně ten pekelný den skončil a já mohla s úlevou odejít do jiné podoby pekla doma. Začala jsem se chystat k odchodu, když jsem uslyšela Siennin hlas.

„Ehm, Harper? Co si myslíš, že děláš?“ zavolala od svého stolu.

Na okamžik jsem zvažovala, že budu předstírat, že jsem ji neslyšela. „Končí mi směna a chystám se jít domů, jak už to lidé na konci své pracovní směny obvykle dělají,“ odpověděla jsem