„Na společenský hovor je trochu pozdě, Carteri,“ zazněl úsečný a ostražitý hlas Carterova dědečka. Jak Carter tušil, dědeček zněl, jako by se ještě vůbec nechystal do postele.

„Omlouvám se, dědečku. Ale cítil jsem, že je to příliš důležité na to, abych čekal. A vzhledem k tomu, že jde o osobní záležitost, nechtěl jsem plýtvat firemním časem.“

„Tak ven s tím,“ řekl dědeček.

Carter se na tenhle rozh