Declan si nás ještě nevšiml. Rovnal si kravatu a upravoval manžety. Pak si prohrábl vlasy a stáhl si je z čela.

Ale i kdyby nás ještě neviděl, neměli jsme jak se mu po zbytek večera vyhýbat, aniž by to působilo účelově.

„Měli bychom ho pozdravit,“ řekla jsem.

Carter si povzdechl. „Opravdu si nemyslím, že je to dobrý – do prdele. Vidí nás.“

Declan se konečně podíval naším směrem. Když si nás všiml,