Kapitola 150: To je Harpeřin byt, že?

Carterovým snem pronikl pronikavý zvuk budíku. Zvláštní. To neznělo jako budík, který znal. Rozlepil oči a poslepu natáhl ruku k nočnímu stolku, aby to řinčení zastavil. Kupodivu nenahmatal své obvyklé noční hodiny. A kde je lampa?

„Promiň... to je můj telefon.“

To byl Harpeřin hlas.

Carter otevřel oči dokořán. Harper ležela v posteli vedle něj. V rukou držela