Franklin mi zaplatil natankování plné nádrže a pak jsme jeli zpátky k jeho domu. Tamara už stála venku před domem a oba trvali na tom, že mě na rozloučenou obejmou. Zatímco jsem objímala Franklina, strčil mi do kapsy ruličku bankovek.

Okamžitě jsem se odtáhla, abych mu je vrátila.

„Nech si to,“ trval na svém. „Budeš to potřebovat, kdyby se něco stalo.“

„Ale to nemůžu...“

„Musíš,“ prohlásil Frankli