Vklouzla jsem do postele ke Carterovi, kterého drobné zhoupnutí matrace probudilo.

„Harper?“ zeptal se.

„To jsem já.“

Otočil se ke mně a rozevřel náruč. Rychle jsem do ní vklouzla.

„Už se cítíš lépe?“ zeptal se hlasem ztěžklým spánkem.

„Nekonečně,“ odpověděla jsem.

„Dobře.“ Oči se mu začaly zavírat.

Poslouchala jsem pravidelný tlukot jeho srdce a jemné zvedání a klesání jeho hrudi při dýchání a cí