Franklin se posadil do prázdného polohovacího křesla naproti pohovce. Nohy měl opřené naplocho o podlahu, ruce na kolenou, naklonil se dopředu a upřeně se na nás zadíval.

„Varovali jsme vás před vaším dědečkem, jak nejvíc to šlo,“ řekl Franklin. „Věděli jsme, že to pro vás bude těžké, postavit se mu na vlastní pěst. Byli jsme odhodláni vám pomoci, jakkoli to jen půjde, ale zatím jsme nevěděli jak.