Když mi Carter vsunul jazyk do úst a jeho ruce mi vklouzly pod blůzu, bylo snadné první zazvonění telefonu ignorovat. Dokonce i druhé.

Potřetí, počtvrté, popáté a pošesté to už bylo mnohem těžší.

Při sedmém zazvonění se Carter zapřel o lokty a odtáhl se ode mě. Žár v jeho očích pohasínal. Chápala jsem to. To zvonění přinejmenším kazilo náladu. Existovala ale i možnost, že jde o naléhavý případ.

„R