Jakmile se Seraphina cítila lépe a byla propuštěna, zasypali ji členové smečky gratulacemi. Bylo to opojné, protože ji oslavovali, jako by byla jednou z nich. Pouto v Obsidiánovém měsíci nebylo něco, co by zažila kdekoliv jinde. V Krvavém hřebeni nic takového nebylo a u jejích rodičů také ne.

"Gratuluji, Seraphino," řekl jeden z členů smečky a jemně ji poplácal po zádech. "Zapsala ses do historie.