Seraphina přecházela sem a tam po Luciusově pokoji, mysl jí stravoval zmatek a pochybnosti o sobě samé. Nedokázala pochopit, proč ho od sebe odhání, proč si odpírá lásku a štěstí, které našla v jeho náruči.

Každé vlákno její bytosti ho toužilo utěšit, vymazat tu bolest, kterou viděla v jeho očích, když spolu mluvili naposledy. Přesto se k tomu nedokázala přimět.

Její vlčice, zrcadlo jejího vnitřní